Doufám, že se bude líbit! ;)
"Doktore, obleč si tohle," James k němu natáhl ruku s koženým oblečením, které si má obléknout na jejich výpravu za démony. Doktor ho bez přemýšlení přijmul a přešel za zástěnu v rohu místnosti. Svlékl si své pohodlné kalhoty a nacpal se do přiléhavých kožených kalhot. "Myslím, že si nechám svojí košili a vezmu si jen tu koženou bundu," prohodil při zapínání knoflíčku u kalhot. "Je to jen na tobě," odvětil mu James. Když na něj Doktor vykoukl zpoza zástěny uviděl jak James seděl na úhledně ustlané posteli a nanášel si nějakou runu pomocí stély,- byla to jakási hůlka z bíle se lesknoucího materiálu-která na jeho kůži zanechávala černé tlusté linie, které měl i na zbytku těla. Doktor si oblékl tlustou koženou bundu pře jeho košili a přešel k němu. Tričko, které si neoblékl, mu položil na šatní skříň.
"Sedí ti," pronesl nenuceně James. "Teď musím za Willem, aby mi nanesl nějaké runy," zvedl se a vyšel z pokoje s Doktorem v závěsu. Cestou do Willova pokoje mu bylo vysvětleno proč mu je musí nanést zrovna Will. Pokud si lovec stínů nanese runy sám jsou silné, ale když vám je nanese váš parabatai jsou ještě silnější.
"Myslím, že tato zbroj by Vám měla být, slečno," Sophie - služebná, která přišla otevřít Alis a Doktorovi když přišli do Institutu - jí ukázala na hromádku koženého oblečení, na zbroj lovců stínů. "Pomůžu vám s těmi šaty," nabídla se a pohledem přejela její modré šaty. "Kdybyste se otočila, slečno Blacková." dodala, když se Alis ani nehnula. "Ano, jistě," odpověděla jí Alis a otočila se, aby jí mohla Sophie pomoci z šatů. Když se otočila, spatřila před sebou zrcadlo, ve kterém viděla svůj a Sophiin odraz. Sophie byla krásná ale její obličej hyzdila vystouplá jizva na její tváři. Měla chuť se jí zeptat jak k ní přišla ale neodvážila se. Vysvlékla jí z šatů a podala jí koženou zbroj.
Natáhla si pevné kožené kalhoty, přes hlavu si přetáhla černé tričko s krátkým rukávem. Přes tričko si oblékla černou koženou bundu, ve které se cítila překvapivě pohodlně. Mezitím jí Sophie přinesla vysoké kozačky, samozřejmě taky černé a kožené. Sophie je položila na zem vedle Alis, ta se k nim ohnula a zajela do nich. Uvnitř byl měkký kožíšek, který jí příjemně zahříval nohy.
"Proč máte všechnu zbroj černou a koženou?" zeptala se.
"U Lovců stínů znamenají barvy něco jiného než u civilů. Černá barva je určena pro boj. Bílá pro smutek, zlatá pro svatby a červené pro významné události, jako třeba nějaké osly vítězství a tak," vysvětlila jí Sophie. "A kožené oblečení se používá pro to, aby předešli zraněním, je to něco jako jejich brnění."
"Páni, to je super chytrý!" přikývla Alis s přitroublým úsměvem na rtech.
"Tady," Sophie se natáhla pro něco na psací stůl a podala jí to "je opasek na zbraně," řekla a připnula jí ho kolem pasu. "Myslím, že pan James Vám dá nějaké zbraně dole v předsíni," oznámila jí a naznačila jí, že je čas.
"Zmapovali jsme dvě oblasti Londýna," ozvalo se, když Alis společně se Sophií scházeli po schodech do předsíně, "je tam zvýšená démonská aktivita." Alis po chvíli poznala, že hlas patří Jamesovi.
"Tess, vážně myslíš, že je dobrý nápad jít s námi?" Alis spatřila u dveří stojícího Willa, jak kouká na Tessu v černé zbroji lovců stínů.
"Jasně, a ty mi to nemůžeš zakázat," odsekla mu. Will jí odpověděl jen teatrálním protočením panenek.
"Skvělé," prohlásil James, jakmile spatřil Alis, "tady mám pro tebe nějaké zbraně." řekl a rukou ukázal na stůl u zdi za ním. Bylo na něm vyskládáno pár dýk, mečů, vrhacích nožů. Dokonce Alis spatřila luk, vedle kterého ležel toulec se šípy.
"Vezmi si co chceš," usmál se na ni. Ona přeš přes místnost ke stolu a zadívala se na zbraně. Do ruky vzala jeden z vrhacích nožů a potěžkala ho v ruce.
"Myslím, že tohle mi bude stačit." prohlásila a s tím sebrala ze stolu i zbytek nožů. "A vezmu si ještě tuhle dýku." své nové zbraně si zasunula za opasek a otočila se ke svým kolegům. "Můžeme vyrazit?"
***
Když Will vyšel ze staré zapáchající uličky, pomyslel si, že ne Londýn si snad nikdy nezvykne. Ale to mu už bylo jedno. Za rodinou se vrátit nemohl a už měl novou rodinu, přátelé. Snažil se rozptýlit své myšlenky na rodný Wels tím, že si připomínal bojové postoje, které se za ty roky naučil. Než odešli, použili iluzi neviditelnosti, takže je nikdo nemohl vidět ani slyšet. Chvílemi poslouchal jak si někde za ním šeptá Tessa s Alis. Nevěděl o čem mluví ale Tessin hlas v něm probouzel život. Jem ani Doktor nemluvili, v tichosti pochodovali za Willem. Dostávali se dál od centra Londýna. Od Institutu byli už daleko. Nikdo se nesmí zranit, jinak.. Svou myšlenku nedokončil, protože zahlédl v protější ulici temný stín. skočil stranou do stínů budovy. Ostatním rukou naznačil, aby šli za ním.
"Co tam je?" zeptala se šeptem Alis.
"ještě nevím." Will se snažil odpovědět šeptem. "Je támhle," ukázal prstem k protější ulici. "Jeme, vezmi Tessu a Alis a jděte to obejít. Já tady s Doktorem chvíli počkáme a odlákáme od vás pozornost." James přikývl. Podal ruku Tesse a ti se i s Alis vydali na určené místo.
"Doktore, měj připravený meč," ukázal na zbraň upevněnou na Doktorově opasku. "Teď pojď za mnou." pobídl ho Will a spolu se tiše vydali směrem ke stínu. Will našlapoval opatrně a neslyšně, jako kočka na lovu. Zato Doktor sebou vrtěl a přerývaně dýchal. Pak v dálce, za stínem, spatřil záblesk, který mohl vydat jen Runový kámen. Signál. Will se zastavil a vytáhl zpoza opasku své Andělské ostří. "Malik," zašeptal a Andělské ostří vzplanulo. Osvětlilo celou ulici, takže už viděl i na stín, na démona, který se krčil u zdi jednoho z baráků. Ze zad mu trčeli ostny dlouhé asi jako lidská dlaň i s prsty. Pokrývala ho nějaká černé lepkavá hmota, ve které se odráželo světlo z Andělského ostří. Will byl od démona už jen pár desítek metrů. Zhluboka se nadechl, pevně uchopil svou zbraň a rozběhl se směrem k démonovy.
"Stůjte," zašeptal Jem do tiché a chladné noci. Byl rád za svou koženou zbroj, která ho zahřívala. Otočil se na Tessu. "Jdeme na to." usmál se na ní a pak také na Alis, která stála krok za Tessou. Obě přikývly, tak se otočil a vydal se k uličce, ve které zahlédli démona. Pomalými kroky se blížili k rohu ulice. Jem cítil jak mu v krvi proudil adrenalin. Zastavil se na rohu ulice, ulice nebyla osvětlena, ani z okolních baráků nevycházelo žádné světlo. Jem nakoukl zpoza rohu, a pak ho spatřil.
Viděl velký stín sklánějící se nad něčím, co v nočním šeru nedokázal identifikovat. Sáhl si do kapsy a vytáhl svůj runový kámen, aby mohl dát svému parabataii signál. Pozvedl ruku s kamenem a z ruky mu vytrysklo bílé světlo, které zaplnilo celou ulici. V dáli spatřil siluetu dvou postav. Očima přejížděl po ulici a zastavil se u démona. Byl celý něčím oslizlý a třpytil se. Uvědomil si, že věc nad kterou se démon skláněl bylo tělo. Lidské tělo. Projela jím hrůza. Jeho ruka klesla dolů a runový kámen zhasl. Z dálky slyšel dusot nohou. A záblesk andělského ostří. V rychlosti se otočil na děvčata, každá už v ruce svírala svou zbraň. Alis vrhací nože a Tessa ostrý meč. Vytáhl své andělské ostří "Nakir" pojmenoval ho a jeho čepel vzplanula.
Vběhl na ulici a uháněl k démonovi, ke kterému už stačil doběhnout Will. Šermoval svým ostřím před démonem, který ne něj útočil svýma dlouhýma rukama, zakončenýma úzkými a ostrými drápy. Běžel co mu nohy stačily. A v tom mu něco prosvištělo kolem hlavy, a pak narazilo do démona. Smykem se zastavil a otočil. Spatřil jak Alis mířila dalším nožem na démona. Doběhl ke svému parabatai a přidal se do boje.
Její dech se náhle divoce zrychlil, žilami jí proudil čistý adrenalin a po tváři se jí rozlil úsměv, když hodila další nůž a zabodl se do démonovy nohy. "A máš to ty ohavný monstrum!" zavrčela si pro sebe. Koukala na to jak James a William zarývají do démona své meče, jak z něj vytéká nějaká hustá tekutina. Fascinovalo ji to jako ještě nic co viděla. Ale pak se démon ohnal jednou ze svých paží a zasáhl Jamese přímo do břicha a on odletěl pár metrů od démona. Zděšeně vykřikla.
V tom do ní někdo zezadu narazil a tlumeně zakřičel. "Co je?" zavrčela, když se otočila na Tessu. Dívala se na ní zděšeným výrazem, její pohled se stočil někam před ně. Alis zaostřila a spatřila nějaké posty, přibližující se k nim zvláštně sekavou chůzí. Byly asi čtyři, oblečení do společenského oblečení a každý z nich měl klobouk. Alis si je zmateně prohlížela a uvědomila si, že každý z nich má místo jedné ruky dlouhou čepel. Když se přiblížili ještě blíž uvědomila si, že jejich obličeje nemají nosy. Sevřela další nůž. Když se první z nich dostal až k nim a pozvedl svou ruku s čepelí, Alis neváhala a zarazila mu nůž do hlavy se škubnutím ho vytáhla. Se stvořením to ani nehnulo. Zalapala po dechu. Tessa pozvedla svůj meč a usekla mu jím ruku s čepelí. "Mají sílu. Zbav je končetin!" zakřičela Tessa a vrazila Alis do ruky jeden ze dvou mečů co měla. Zozběhla se k dalšímu stvoření a usekala mu ruce. Alis chvíli jen stála ale pak se s mečem v ruce rozeběhla na pomoc Tesse. Švihala mečem kolem sebe, do postav.
